Husitská liturgie 24. neděle v mezidobí

17.09.2017

Sir 27,33 - 28,9

Pomsta a hněv, i to jsou ohavnosti, jen hříšný člověk je chová v srdci. Kdo se mstí, zakusí pomstu Pána, on jeho hříchy uchová v paměti. Odpusť křivdu svému bližnímu, a pak i tvé hříchy budou odpuštěny, když budeš prosit. Člověk uchovává hněv proti druhému, ale od Pána hledá uzdravení? S člověkem sobě rovným nemá slitování, ale za své hříchy prosí? Živí pomstu, ač je sám jen člověk; kdo se smiluje nad jeho hříchy? Vzpomeň na konec a přestaň nenávidět, (vzpomeň) na hnilobu a smrt a dbej přikázání! Vzpomeň na přikázání a přestaň nevražit na bližního, ( vzpomeň ) na smlouvu s Nejvyšším a odpusť vinu!

Řím 14, 7-9

Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu. Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými.

Matouš 18, 15-20

Petr přistoupil k Ježíšovi a zeptal se: "Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?" Ježíš mu odpověděl: "Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale třeba sedmasedmdesátkrát. Nebeské království se podobá králi, který chtěl provést vyúčtování se svými služebníky. A když s vyúčtováním začal, přivedli mu jednoho dlužníka, u kterého měl deset tisíc hřiven. Protože dlužník neměl čím zaplatit, pán rozkázal ho prodat i se ženou a dětmi a se vším, co měl, a tím zaplatit. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: 'Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím.' A pán se nad tím služebníkem smiloval, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal se s jedním ze svých druhů ve službě, který mu byl dlužen sto denárů. Začal ho škrtit a křičel: 'Zaplať, co jsi dlužen!' jeho druh padl před ním na kolena a prosil ho: 'Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to.' On však nechtěl, ale šel a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí. Když jeho druhové ve službě viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili. Šli a pověděli to všechno svému pánovi. Tu si ho pán zavolal a řekl mu: 'Služebníku ničemný! Celý dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě prosil. Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?' A jeho pán se rozhněval a dal ho mučitelům, dokud by nezaplatil celý dluh. Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte."

Teze ke kázání

• Kniha Sírachovec1 naléhá na své  čtenáře a doslova prosí: Odpouštěj! Pomsta vychází z lidské spravedlnosti, která neví o srdci druhého člověka téměř nic. "Odpusť křivdu svému bližnímu, a pak i tvé hříchy budou odpuštěny, když budeš prosit."

• Slova sv. Pavla ukazují kontext a spojení mezi Ješuou a Ježíšem, kterým je společenství. Nežijeme jen sami sobě, žijeme ve společenství, kterému říkáme všelijak (rodina, přátelé, církev, etc.).

• Naše doba je plná jedinců a postrádá společenství. Jedni říkají, že někdo není hoden, aby byl členem společenství, jiní zase pociťují vlastní nehodnot, aby byli členy společenství. Lidé se rozvádějí, rozcházejí, vylučují se. Používají slovo "spravedlnost", ale ve skutečnosti myslí na "pomstu". Lidská spravedlnost je jen formou msty a strachu.

• Člověk se domnívá, že si vystačí sám a podle toho vypadá i náš svět.

• Ježíš učí, že odpuštění je základní předpoklad života2.

• Kdo nedokáže odpustit, a neustále počítá křivdy (od rodičů, partnera, spolupracovníků) není v konaktu s Láskou. Poznáme-li svou vlastní bídu (bolest, hřích, vinu) nebudeme už nikdy soudit druhé lidi.

• Už slyším to volání: "Budu vypadat jako hlupák". Je-li toto pro věřícího člověka důležité, pak by měl vědět, že i Bůh vypadá jako "hlupák", když odpouští nám. Jestli věříte proto, že máte pocit vznešenosti a lepších lidí, pak doporučuji nějakou četbu o pokrytectví.

• Ježíš neříká nic o tom, abychom odpouštěli i těm, kterým je odpuštění lhostejné. Milosrdenství vychází zevnitř3. Nesetkal-li jsem se s Milosrdenstvím jako dítě, nebudu vědět ani jako dospělý jak na to. Setkání s milosrdenstvím je v našem světě vzácné.

• Pokud je to možné máme odpouštět z očí do očí. Pro nás je ale lehčí neodpustit, protože k tomu nepotřebujeme druhého člověka. S nenávistí si vystačíme sami. (opět platí slova o široké cestě do pekla a úzké cestě do nebe4)

• Všichni jsme hříšníci a potřebujeme odpuštění druhých lidí (našich dětí, našich rodičů, našich přátel a také odpuštění sama sobě).

• Celé je to vztah (tvůj vstah k Bohu, druhým i sobě)

• Ano trpíš, bolí to, ubližují ti, protože neví nic. Ale nejsi sám, nikdy, dokonce i tehdy když si to myslíš. Trpíš-li z lásky, je s tebou Ježíš, a tehdy můžeš i ze svého kříže prosit za odpuštění "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí." Je v tom velká síla a osvobození. Odpuštění z nás dělá znovu svobodné lidi.

Bratr Filip

Modlitba

Náš Pane, rozpomeň se nejen na muže a ženy dobré vůle, ale i na ty zlovolné. Nevzpomínej na utrpení, které nám způsobili; rozpomeň se na ovoce, které jsme nesli díky tomuto utrpení: na naše přátelství, naši soudržnost, naši pokoru, naši odvahu, naši štědrost, naši velkodušnost; a až předstoupí před tvůj soud, ať se všechno ovoce, které jsme nesli, stane jejich odpuštěním.5

Oznámení

  • 24.9., 10:00 Nedělní bohoslužby - 25. neděle v mezidobí (kostel)
  • 25.9., 19:00 Přednáška: Bratr Filip: Zjevení PM ve Fatimě (refektář)
  • 20.11. 19:00 Alfred Strejček a Štěpán Rak - Cesty naděje (kostel)

Aktuality z dění ve farnosti můžete sledovat na: www.ccsh-mirovice.cz. Denní zamyšlení bratra Filipa najdete na webu poustevny: www.bratrfilip.cz.

1 Moudrost Ješuy, syna Eleazara, syna Sírachova byla sepsána asi dvě století před Ježíšovým příchodem. Na počátku křesťanství tato kniha sloužila těm, kteří se připravovali na křest. (protestanté neuznávají tuto knihu jako součást Bible - jaká škoda: odpouštění je třeba každému člověku)

2 Papež Fratntišek řekl v roce 2016 v Assisi: "Když jsme se vůči druhým provinili, dožadujeme se milosrdenství; zatímco

když jsme ve výhodě, dovoláváme se spravedlnosti!"

3 Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. (Lk 6,36)

4 Nenávist, slepá spravedlnost, pocit nadřazenosti, pocit, že mi druzí lidé něco dluží, to všechno je široká cesta, je téměř

nekonečně široká - schová se tam opravdu cokoliv. Lásku musíme hledat a je třeba přemáhat nafouklé ego.

5 Tato modlitba byla nalezena v koncentračním táboře v Ravensbrücku nedaleko mrtvého těla mladého muže.