O dobrém pastýři

07.05.2017

"Byli jste kdysi jako bludné ovce, ale nyní jste se vrátili k pastýři a strážci svých duší."

Sestry a bratři,

apoštol Petr své adresáty - tehdejší i dnešní - přirovnává k bludným ovcím. To skutečně nezní lichotivě. Ovce se těší pověsti mimořádně hloupého, ne-li nejhloupějšího - savce planety. Je nesamostatná a pokud si zvolí cestu samostatnosti, nekončívá to šťastně. Navíc je ovce k uzoufání sveřepá, tvrdohlavá a obvykle neschopná se obrátit, i když jí musí být zřejmé, že jde špatně.

Ovce potřebuje pastýře. Starověké civilizace svoje krále a velekněze nazývali obrazně "pastýři". Izraelský národ nebyl výjimkou. Jenže lidští pastýři mohou být pastýři vždycky nanejvýš v uvozovkách. Vlastně jsou to ve skutečnosti trochu chytřejší ovce. A to ještě jen v tom případě, že chodí ve stínu absolutního Pastýře. Ježíše.

Apoštol Petr správně píše, že jsme všichni "kdysi" bloudili. Mnozí z nás se setkali s Kristem až v dospělosti, předtím si nevěděli se svou existencí rady. Ale mohlo tomu být i jinak. Například já. Od malička jsem vyrůstal v křesťanské víře - a přece se v mém životě vyskytla období, kdy jsem Ježíše ztratil z dohledu a bloudil. Byl jsem zmatený a naprosto ztracený. Samozřejmě, nechci pošetile tvrdit, že jsem pak Ježíše našel. Ne. On našel mě, vrátil se pro mě. A vrací se pro svoje ovce, protože je miluje tou největší možnou láskou. A nevadí mu, že ovce jsou hloupé a sotva dokáží plně Jeho obětavost ocenit.

Dnešní dvě první čtení - ze Skutků apoštolů i z epištoly - spojuje osobnost galilejského rybáře Petra, jednoho z prvních Ježíšových učedníků. Můžeme říct, že jeho úloha mezi nimi neměla konkurenci. A přece tenhle Petr, tak horlivý a nadšený pro Boží Království, tak velkohubý a sebevědomý, v rozhodující chvíli selže. A selže skutečně tragicky. Ostudně. Ze strachu Ježíše zapře, zřekne se ho a prokleje ho. A přece mu Vzkříšený Ježíš vychází vstříc, svěřuje mu vedení své církve. Petr má "pást" Ježíšovy ovečky. Z bludné ovce se stává Pastýřovým zástupcem na zemi. Prvním z biskupů.

To ovšem neznamená, že se z Petra stal naráz "pan Dokonalý". Ani náhodou. Staré podání, zpopularizované Henrykem Szienkiewiczem, vypráví, že když v Římě za Neronovy vlády vypuklo pronásledování křesťanů, Petr se rozhodl uprchnout. A před Capenskou branou se setkal opět se Vzkříšeným Ježíšem. Na slavnou Petrovu otázku: "Quo vadis, Domine?" ("Kam kráčíš, Pane?") mu Ježíš odpovídá, že se jde nechat znovu ukřižovat, když Petr utíká a opouští svěřené ovce. Petr se zastydí, vrací se zpět a - jako věrný zástupce pravého Pastýře - umírá na vatikánském popravišti.

Možná je to jen legenda. Ale je vniřně pravdivá. Říká nám totiž, že i tu nejtupější, nejtvrdohlavější a nejzbabělejší ovci Ježíš hledá a když jí najde, začne ji přetvářet ke svému obrazu.

A jaký je to obraz? Je to obraz Adama před tím, než podlehl Zlu. Je to obraz čisté Zářící Bytosti, která neomylně směřuje k nebeským Pastvinám.

"Byli jste kdysi jako bludné ovce, ale nyní jste se vrátili k pastýři a strážci svých duší." Tady se nabízí znepokojivá otázka: "Co bude s ovcemi, které se nevrátily?" Řecký výraz pro blud či bloudění, "plané" je významově mnohem širší. Ve starověkých textech představuje inteligentní temný vesmír, nepřátelský živému Bohu. Je to přeludnost, falešná realita, která v sobě vězní živé bytosti, věčně bloudící v bezútěšném ANTIsvětě. Řekněme to naplno. Je to peklo.

A dobrý Pastýř? Ježíš? Může se pro ty bludné ovce vydat i do pekla? Hádám, že na tuhle otázku nedokáži autoritativně odpovědět "ano" nebo "ne". Ale jsem přesvědčený, že Ježíšova Láska, která o velikonocích do pekla sestoupila, se touží vracet do těch strašných míst znovu a znovu, dokud tam bude bloudit byť i jediná ovce. Protože On přišel "zachránit, co bylo ztraceno".
Jemu buď chvála na věčné věky.
Amen

----

Kázání bratra Martina Grubera, které měl v mirovickém husitském kostele v neděli 7. května.