Pokání

09.12.2017

Monanieba, 1984
Monanieba, 1984

Roráty na 9. prosince

Čtení z proroků (Izajáš 30, 19 - 21a)

"Na vlastní oči uzříš svého Učitele a na vlastní uši uslyšíš za sebou slovo: To je ta cesta, jděte po ní."

Bratři a sestry,

je plno cest na světě, ale jen jedna Cesta s velkým C. Možná někteří z vás viděli odvážný gruzínský film z osmdesátých let "Pokání", ve kterém jsou alegoricky ztvárněny zločiny stalinské éry. V závěru dramatu vidíme stařenku, belhající se ztěžka ulicí. V otevřeném okně se nějaký socialistický báťuška láduje ozdobným chlebem v podobě pravoslavného kostela, který před něj postavila manželka. Bábuška se zastaví a volá do okna: "Prosím vás, vede tahle ulice do chrámu Bohorodičky?" (Ten chrám byl roky předtím z rozkazu diktátora Aravidze vyhozen do vzduchu.) A mužikova žena jí vlídně odpovídá: "Tohle je ulice soudruha Aravidze, paní. Ta nemůže vést ke kostelu." A babička odchází s otázkou: "A k čemu jsou ulice, které nevedou ke kostelu?"

K čemu jsou takové ulice, to se ptám i já. K čemu jsou takové cesty? Těžko odpovědět. Ale pro křesťana je Cesta nejen prostředkem, je zároveň i cílem, protože Cestou k Božímu království je Ježíš sám. Křesťan je na cestě a vždycky na ní bude. Možná jste někdy slyšeli termín epektasis. Tím svatý Řehoř z Nyssy nazývá naše věčné putování za Bohem. Začíná se na zemi a pokračuje i potom, co jsme přešli branou smrti do duchovního světa. Není to žádné statické nebe. Žádné polehávání na obláčcích. Nic. Prostě prožíváme Velké Putování, ve kterém se budeme Bohu stále víc a víc přibližovat, aniž s ním kdy splyneme. A tak to bude po celou Věčnost.

Ale dávejme pozor, kam šlapeme. Stačí málo, sejdeme z Cesty a začneme se hnát v bludném kruhu za něčím, co před námi bude věčně unikat a vysmívat se nám. Ocitneme se na jedné z těch špatných cest, ze kterých se jen velmi těžko vrací zpět. Je totiž mnoho cest a je Cesta jediná.

Ticho

Můj nejdražší Pane, buď ohňovým sloupem přede mnou, i hvězdou, která nade mnou září, buď bezpečnou stezkou pod mýma nohama i Pastýřem za mnou kráčejícím, právě tak dnes, jako navěky. Amen.

bratr Martin