kázání

Jan křtí, Kristus přistupuje: snad i proto, aby posvětil toho, kdo křtí. Zcela jistě však proto, aby do vody pohřbil starého Adama, dříve než posvětil nás a pro nás Jordán. A jako sám byl duch a tělo, tak aby byl také zasvěcen skrze Ducha a vodu. Křtitel se zdráhá. Ježíš stojí na svém. Já bych měl být pokřtěn od tebe...

Z nějakého důvodu jsme vnitřně přesvědčeni, že všechno potřebné už víme, máme a žijeme. Je v nás jen velmi málo ze svatých bláznů jakým byl Abram, Mojžíš nebo Jan Křtitel, málo z Magdaleny nebo té Samařanky u studny. Ruku na srdce. Jsme opravdu dost blázni a dost slabí, abychom se doopravdy hledali Boha?

Když přemýšlím o tom, které období je nejvíce naplněno svátky a sváteční atmosférou, vždy neomylně dojdu k Vánocům a Novému roku. Pracující lidé si berou delší čas volno, děti se těší na dárky, a když už jsou Vánoce za námi, ještě stále tu zbývá přelom roku, často bujaře slavený.