společenství
společenství Těla a Krve Páně

Ježíš říká: "Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den." (Jan 6,35.54)

Společenství Těla a Krve Páně vzniklo v mirovickém husitském kostele v letech 2017 a 2018 kolem liturgie za nemocné. Jsme lidé, které nevolá ke slavení ideologie nebo dogmata, ale mnohem víc žijeme z obyčejného přátelství. Jdeme za Ježíšem, ale každý z nás si nese svůj kříž. Naše slabosti nemají zmizet, ale uprostřed společenství mají být přijaty a proměněny Božím milosrdenstvím. Základním posláním je služba chudým a nemocným v našem nejbližším okolí a úcta k eucharistii. Naší duchovní inspirací je duchovní dílo ekumenického společenství v Taizé, odkaz sv. Františka a keltské spirituální kořeny propojené s přírodou. Naším povoláním a základním kamenem je Evangelium Ježíše Krista.

Každé pondělí se scházíme k tzv. bohoslužbě nemocných, abychom se přimlouvali za všechny, kteří se ocitli v nouzi, krizi a bolesti a slavili společně Večeři Páně.

Bud' pozdravena, královno Moudrosti, Pán tě ochraňuj tvou svatou sestrou, čistou Prostotou. Paní svatá Chudobo, Pán tě ochraňuj tvou svatou sestrou Pokorou. Paní svatá Lásko, Pán tě ochraňuj tvou svatou sestrou Poslušností. Vy všechny přesvaté ctnosti, ochraňuj vás Pán, od kterého vycházíte a přicházíte. 

Sv. František

Znaky zdravého církevní komunity:

  • Kristus a jeho Evangelium místo našich moralizování a hrozeb světu.
  • Opravdová láska k Bohu nepotřebuje nenávidět jiné lidi.
  • Církev není cíl, ale společenství poutníků na cestě.
  • Přítomný smysl pro humor je znamením Boží přítomnosti.
  • K modlitbě smíme občas používat také slova, ale skutky milosrdenství jsou tou nejkrásnější modlitbou.
  • Prostor pro slzy místo ustaraných a vyděšených obličejů.
  • Chyby, hříchy a pády jsou v pořádku. Když se učíme chodit, prostě padáme. Nehotovost a nedokonalost je znakem učedníků.
  • Obyčejná laskavost místo fanatismu a fundamentalismu.
  • Cesta k Bohu vypadá jako sestup. Opouštíme své babylonské věže, abychom poznali Krista v nejmenších a nejslabších.
  • Svoboda a trpělivost. Nikdo z nás nedohlédne do všech konců (Tolkien). Konec korunuje dílo (Ovidius). Nikdo z nás nezná všechno a nikdo nezná dobře sám sebe, natož minulost, přítomnost a budoucnost lidí okolo.
  • Otevřenost a přijetí místo pokrytectví a odmítání.
  • Radikální odpuštění 77x denně a kdyby to nestačilo - další, namísto žalování a pomluv.
  • Úcta k lidské sexualitě bez pokrytectví, které předstírá, že se jej nic tělesného netýká.
  • Bůh je Bohem všech jinak není Bohem.

Myšlenka na únor 2020

Dokonalost křesťanského odříkání je v naprostém nabídnutí se Bohu, ve spojení s obětí Krista. 

THOMAS MERTON