Bílá neděle

28.04.2019

Vzkříšený Ježíš proroku Janovi na ostrově Patmos zjevuje své jméno. "Já jsem Alfa a i Omega", říká. Jak vědí už děti na základní škole, jsou to první a poslední písmeno řecké abecedy, v hebrejštině jim odpovídají písmena Alef a Táv. Na písmenu Táv je docela zajímavé, že v nejstarší podobě má tvar kříže, který je ovšem chápán jako znamení života a Boží milosti; je to znamení bratrovraha Kaina, kterému se dostává Stvořitelovy ochrany. Dvaadvacet písmen hebrejské abecedy představuje veškerenstvo, celý svět. Ten viditelný i ten, který mnohdy nevnímáme, ač je mnohem reálnější než to, co lze spatřit a ohmatat. Ježíš je tedy Pánem celého Bytí, ba v určitém smyslu je tím Bytím sám.

Počátek i konec lidského života je doprovázen strachem. S obavami se rodíme do světa, který k nám bude mnohdy nepřátelský, a často s hrůzou očekáváme smrt, která nás přenese do nové formy existence. Když se Ježíš označuje za Alfu a Omegu, tedy Pána Počátku i Konce, není to jen vyjádřením Jeho věčnosti a neohranitelnosti v prostoru a času. Je to zároveň povzbuzení člověku: "Jsem s tebou. Hladím tě konejšivě, když ti přestřihávají pupeční šňůru, držím tě za ruku, když se k tobě sklánějí, aby ti zatlačili oči. Nikdy tu nejsi sám."

Máme občas pocit, že jsme opuštění? Že nikoho nezajímáme, nebo že naopak na nás všichni hledají chyby? Že nám nikdo není ochotný ani naslouchat, natož pomoct? Tak v tom případě se trápíme zbytečně. Alfa i Omega, věrný Strážce Počátku i Konce, je s námi stále.

...

bratr Martin

Alfa i Omega (Zjevení Janovo 1, 4 - 8)