Biřmování v Mirovicích

20.05.2018

Ve svátek Letnic, kdy si církev připomíná Seslání Ducha Svatého, bylo při slavnostní bohoslužbě v mirovickém kostele uděleno bratrem biskupem Filipem Štojdlem pět svátostí biřmování mladým příslušníkům náboženské obce v Prachaticích. Biřmovance připravil k přijetí pečeti darů Ducha Svatého prachatický jáhen Vojtech Pekárik. Při bohoslužbě přisluhovali mirovický farář Ivan Jirovský a jindřichohradecký jáhen Martin Gruber. Na text Janova evangelia 7, 37-39 kázal sokolovský farář a tajemník biskupa Lukáš Bujna. Jeho kázání uvádíme v plném znění:

V horkém počasí rychle pocítíme žízeň. Když je vedro, organismus musí doplňovat tekutiny. Žízeň umí být palčivá jako oheň, není-li po ruce doušek vody, jenž by ji uhasil. Ale nejen tělo si žádá vody. I duše si přeje být zavlažena. Křesťanská pravda vyjadřuje poznání, že lidské nitro vyschlo hříchem, sklonem ke zlu. A jako tělo bez vody umírá, tak i člověk, ponechaný v hříšném stavu, duchovně hyne, neboť mzdou hříchu je smrt.

Z literatury a filmu známe příběhy lidí, kteří na sluncem rozpálené poušti krutě trpí žízní a z posledních sil hledají oázu s pramenem vody. Možná jsme sami prožili něco podobného. Všichni totiž v jistém smyslu žijeme na poušti, neboť lidský svět, kde se vzmáhá tolikeré utrpení, bída a zloba, se podobá vyprahlé pustině. Ale zároveň se vzmáhá i něco docela jiného - žízeň po životě, opravdovém, naplněném životě, v němž by pojmy lásky a naděje nebyly prázdnými slovy. V této žízni se skrývá naděje lidstva.

Naděje očekává naplnění, jinak by zůstala marnou touhou a zklamala by se, když by se ukázalo, že je nedosažitelná, stále unikající lidským silám. Právě taková je láska - toužebně vyhlížená, neuchopitelná, neprodejná. Vzkříšený Pán ji zdarma dává všem, kdo se podruhé narodili z vody a z Ducha Svatého. Přijímáme ji jako nezasloužený dar.

Ale kdo neumí přijímat dary, kdo raději pomocí ostrých loktů dobývá a zmocňuje se, anebo lhostejně či vzpurně dává ruce za záda, než aby do nich s díky přijímal, ten nedovede přijmout ani spásný dar Boží lásky. Vzpomeňme si na Ježíšův rozhovor se samařskou ženou. S námahou čerpala vodu ze studny, ale stále žíznila. Ježíš jí říká: "Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky." Boží láska utiší žízeň po životě, neboť je pramenem vody, jíž je spláchnut hřích i smrt a očištěn a posvěcen celý člověk.

Boží láskou je Duch Svatý, vycházející z Otce skrze Syna. Otec jakožto počátek Nejsv. Trojice je i pramenem Ducha. Otec posílá Ducha z výsosti, aby sestoupil na učedníky a ustavil církev - tělo Kristovo. Neboť Kristus, Syn Boží, má Ducha v plnosti a svým dílem spásy umožňuje, aby i nás Duch Svatý pronikal a naplňoval. Řečištěm, kudy Duch proudí k nám, je právě církev, která dary Ducha vyprošuje a po vzoru apoštolů je skrze vzkládání rukou při svátosti biřmování zprostředkovává křesťanům, kteří je touží přijmout.

Je to Duch Svatý, který zpečeťuje křest. Je to Duch pravdy, jenž nám dává poznání živé pravdy, totiž Krista. Všichni, kteří křtem začali své povolání k novému životu, budou tímto Duchem uvedeni do veškeré pravdy.

Vedly se v církvi diskuse, je-li možné rozčlenit dějiny podle osob Nejsv. Trojice, určit epochu Otce, Syna a Ducha Svatého. V době starozákonní dominoval Otec, v dobách novozákonních a církevních Syn. A kdy zavládne Duch? Středověcí vizionáři typu Jáchyma z Fiore viděli vládu Ducha v uskutečnění svobodného a láskyplného vztahu k Bohu, kdy už nebude zapotřebí nedokonalé církevní instituce s její doktrinální a právní soustavou.

Tyto úvahy však vycházely z nesprávného předpokladu. Osoby Svaté Trojice se totiž navzájem nezastiňují, nýbrž působí v součinnosti, neboť je jeden Bůh. Otec se zjevuje v Synu a posvěcuje v Duchu. Otec je dárce lásky, Syn je obdarovaný láskou, dar lásky je Duch. Syn ze své plnosti vydal Ducha, když se z lásky k lidem obětoval. Vylitím Ducha vzniká církev, nový duchovní organismus, který nežízní, neboť v něm koluje pramen vody živé. Z tohoto pramene může pít i každý z vás biřmovanců, kdo budete za malou chvíli v Kristově církvi pomazáni jeho Duchem. Amen.