Čtvrtá neděle postní

31.03.2019

Sestry a bratři, dnešní evangelium patří k nejznámějším a nejkrásnějším v Lukášově evangeliu. Vykládat jej a nahlížet se dá z tolika různých úhlů, že by nám to zabralo celé hodiny a stejně bychom pak ještě nalezli nějaké nové pohledy. Zastavme se tedy jen ve vší stručnosti u onoho zámožného, milujícího otce, kterým je - jak každý ví - Bůh sám.

Je tady jeden pozoruhodný bod, který bychom neměli přehlédnout. Když se vracel ten marnotratný chlapec domů a otec ho spatřil, "pohnut lítostí běžel k němu". To je velice důležité, protože to ukazuje k něčemu společensky - a teologicky - důležitému. Dospělý muž v Izraeli neběhal, nýbrž důstojně kráčel, jak pěkně dosvědčuje deuterokanonická kniha Sirachovcova (19, 30). Běžet, znamenalo ztratit něco na vážnosti, snížit se, vlastně se takový běhající stařec stával směšnou figurkou, podobnou nedočkavým vášnivým dědulům z antických komedií. Otec v chvíli radostného vzrušení zapomene na šouravou chůzi, odhodí hůl (pokud nějakou používal), podkasá si roucho a běží obejmout milovaného syna. Nebere ohled na udivené sousedy, kteří si možná ťukají prstem na čelo a pochechtávají se při pohledu na jeho křečové žíly. Řekněme si to naplno: Marnotratníkův otec se chová jako blázen.

Boží Láska k člověku je opravdu bláznivá. A je bláznivá natolik, že se v posledku rozhodne zahodit majestátní důstojnost, sklonit se, ponížit, zbavit se nadpozemské nádhery a spojit se s naším lidstvím skrze Jediného Syna. Ten Syn pak v galilejských městech a samotách vypráví podobenství o milujícím nebeském Otci, to aby démonizovaní, zbloudilí a marnotratní synové i dcery dostali odvahu vstát z prasečí podestýlky a vydat se zpět do otcovského domu, kde je už vyhlíží nedočkavě jejich Stvořitel. - Buďme šťastní, že jsme směli slyšet toto podobenství a poznali se v něm. A přijměme za svou "bláznivou" Boží Lásku, nechme se jí pohltit, staňme se blázny v ní. Amen

bratr Martin

Podobenství o marnotratném synovi