Druhá neděle po velikonocích

05.05.2019

Zde před námi se objevuje něco, co nápadně připomíná zasvěcovací rituál antických mystérií. Celý příběh vrcholí za svítání zjevením Ježíše na břehu Tiberiadského jezera. On je sám sebe odhalující Logos, přicházející Bůh. Milovaný učedník představuje kněze zasvětitele, který prozrazuje Petrovi Ježíšovu totožnost. Petr je zasvěcenec - proto je zmíněna jeho nahota, přes kterou přehazuje plášť, když se brodí ke břehu. Všechno ukazuje na pradávné mysteriózní schéma, srozumitelné prvním čtenářům a posluchačům evangelia Janova.

Nemusíme dlouze přemýšlet, proč je ulovených ryb sto padesát tři a ne sto padesát dva nebo sto padesát čtyři. Přemýšleli nad tím už teologové dávno před námi a myslím, že Eusebius Hieronymus na to přišel. Starověká zoologie prý znala přesně tolik druhů ryb, takže počet ryb znamená jakousi plnost, souhrn všech - nikoli ryb, ty tu představují pouze symbol - ale národů. Můžeme si troufnout trochu zaspekulovat o tom, že nejde jen o různá etnika, ale i všemožné lidské typy a charaktery. Každý člověk může být vytažen z nepřátelského živlu a skrze smrt vzkříšen k životu. Apoštolská síť to vydrží, neroztrhne se.

A poučení pro nás? Inu tohle, jednoduché a jasné: My, křesťané, jsme vylovené ryby, které se duchovní smrtí ve křtu přerodily v rybáře. Bez smrti to prostě nejde. Bez ní věčný Život nevznikne. Tak tedy dobrý rybolov nám všem! Amen.

...

bratr Martin

"To je Pán!" (Jan 21, 1 - 14)