Duchovní cesta ženy

07.09.2021

Podle poznámek z přednášky P. Rohra, františkána, přednesené v kostele sv. Vojtěcha v Praze 6 při jeho návštěvě v září 2001. P. Rohr pracuje mnoho let jako exercitátor, a to jak pro řeholníky, tak pro lidi žijící v manželství. Tématem jeho exercicií je "pravá spiritualita".

Cesta proměny ženy

1. období: ženský sestup (věk 1 - 22 let)

Ve většině kultur je mladá dívka nejprve upozorněna na své "podřadné postavení", svou slabost, závislost, potřebnost. Její počáteční cesta je obvykle zkušeností limitů, tělesnosti, "krvácení", bezmoci, prohrávání - ne vyhrávání. Je sama sobě "smíšeným požehnáním".

Není třeba, aby se učila posvátným mysteriím umírání, opouštění, neprosazování vlastní cesty. Život, kultura i tělo ji samy učí, že život je těžký a že ona nemá vše pevně v ruce.

Má symbolickou výhodu, náskok ve vztahu k Bibli a spiritualitě. Ale má pomalý start, pokud jde o smysl pro poznání vlastní hodnoty, autonomie, vlastní omezení a identitu. Obvykle hledá sebe sama ve vztazích spíše než ve vizích a ideálech, jak to činí muž. Nepřekvapuje, že Ježíš zásadně vždy zve ženu k tomu, aby se pozdvihla (a věřila sobě a Bohu v sobě).

Vzestupu ducha, "heroismu" v mužích se obdivuje, ale nedůvěřuje mu.

Je to doba propustné vlastní identity: má mnohem pružnější pochopení sebe samé - pro dobro i pro zlo. Je otevřena tomu, aby nechala jiné sebe ovlivňovat, měnit a tím i růst. Je také více schopna pochybovat o sobě, i když to není třeba - je zranitelnější. Je více závislá na ostatních, také na Bohu a na "sociální síti".

2. období: práce těla a duše (věk 22 - 42)

Léta spěchu, aktivity a růstu - pravděpodobně si neuvědomuje, že "to vše uchovává ve svém srdci". Prožívá "znamení odporu". Láska, odpuštění, ztráta, opouštění se stávají jejími učiteli. Přátelství, manželství, děti, přežití, kariéra, boj, neúspěch/úspěch, nemoc - to vše jí dává své lekce.

Nemůže se ztratit v ideálech, ideologiích, musí se učit z přítomnosti, konkrétna, všedních, obyčejných skutečností, které nemůže ovládat či dokonce pochopit.

Nemá-li lásku, podporu nebo čas pro sebereflexi, stává se prázdnou, povrchní, s malým smyslem pro sebe samu kromě svých povinností a svých několika málo vztahů. Život se pro ni stává pouhým řešením problémů. Je ztracena v drbech a vtípcích, bez základních modelů jednání a bez jeho smyslu. Je uvězněna v těle, bez ducha, neschopna vzestupu.

Zůstane-li tak, stane se z ní sebezničující mladý blázen.

Bouře, která v ní sílí, směřuje k dobru či ke smrti.

3. období: krize středního věku (věk 42 - 49)

Normálně nenastává jednorázová dramatická konfrontace s křížem, ale řada konfrontací se sérií malých křížů, které se stupňují. Objevuje se ztráta smyslu, ztráta pochopení smyslu, ztráta uspokojení - společně s novou touhou po celistvosti a bytí sama sebou.

Často je to období nutného hněvu: "Kdo mi bránil v tom být sama sebou?"

Čas nezbytného smutku a přehodnocování. K tomu, aby přežila, potřebuje starou moudrou bábu a pravou spiritualitu.

4. období: růst síly (věk 50 - 65)

Afrodíté, vynořující se z moře! Moudrost, přicházející ke své plnosti! Podivuhodné spojení síly, zranitelnosti a pravé moudrosti. Ví, že ví, ale nemůže to vždy lineárně vysvětlit. Velmi ohrožující vůči mužům, protože stoupá tehdy, když on, doufejme, sestupuje!

Silná stará žena a moudrý starý muž jsou univerzálními stereotypy. Jen tak se mohou setkat jako partneři.

Pokud v tomto období není bolest ženy přetvořena v milosrdenství a pochopení, čeká ji tzv. hořknoucí cesta.

Používá-li své nové odpovědi, svoji novou sílu jen pro sebe, stává-li se pouze "myslí", "vysvětleními", nebo nejsou-li její rány přetvořeny, pak je zde nebezpečí, že se z ní stane "čarodějnice na koštěti". Všechny její názory a hněv nesměřují nikam jinam, než k obviňování ostatních a obhajování sebe samé.

Pravým opakem je ovšem "svatý blázen": milovaná dcera Boží, "žena silná" z Písma. Může žít s paradoxem a tajemstvím, soucítěním a odpuštěním. Nepotřebuje trestat a obviňovat druhé. Jako zcela zralá žena může vést, být partnerem či následovat - podle toho, co je právě zapotřebí. Dostalo se jí toho všeho. Byla tam.