Hod Boží velikonoční

21.04.2019

Petr a ten druhý učedník. - O Petrovi toho víme z Písma i posvátné Tradice hodně, zato o druhém učedníkovi se nedozvídáme skoro nic. Dnes už jen několik málo konzervativců věří, že je totožný s rybářem Janem Zebedeovým. Ve skutečnosti nešlo o jednoho z Dvanácti, nýbrž o příslušníka velekněžské rodiny, který ještě ve svém stáří bude nosit "petalon", čelenku vyhrazenou sádokovskému kněžstvu (Eusebius, Církevní dějiny III, 32). To on stál u zrodu Evangelia podle Jana. Křesťanská obec, shromážděná kolem něj poblíž Damašku (a později v Efezu), měla nesporně podobu duchovní školy, kde on byl autoritativním Učitelem Milovaný učedník Ježíšův.

Přesto - jak vidíme - tento vzdělaný mladíček, spřízněný s Ježíšem víc než kdokoli jiný (krom Matky Boží ovšem), dává o velikonočním jitru přednost staršímu Petrovi. Nechá ho vstoupit do hrobu jako prvního. Při pohledu na prázdnou umrlčí lavici a složené plátno Petr nic nechápe. Nejspíš se zmateně rozhlíží kolem. Chápe jen, že mu zřejmě něco podstatného uniká. Představa Vzkříšení je však jeho představám přece jen poněkud vzdálená. Hrubá nekultivovaná víra prostě očekává věci pravděpodobné, přiměřené zázraky, které nešokují. Tohle je "trochu silnější kafe". Prvenství v prázdném hrobě je Petrovi vlastně docela k ničemu.

Ten druhý učedník zřetelně cítí, co se tam stalo. Je duchovně spřízněn s Ježíšem a věří: On nemůže být mrtvý, On musí žít. Nepotřebuje to pojímat selským rozumem, srdce k němu mluví docela zřetelně. - Petr i druhý učedník nepochybně Ježíše milovali; jenže čisté chlapské přátelství Petrovo nedosahovalo zdaleka té výše jako intelektuální prolnutí dvou duchů - Ducha Božího a ducha člověčího. Petr teď valí bulvy do šera prázdného hrobu a nevidí nic, ten druhý učedník má přitom možná oči blaženě zavřené - a přece vidí to podstatné. Že ŽIVOT zvítězil nad smrtí. Aleluja.

...

bratr Martin

Prázdný hrob (Jan 20, 1 - 10)