Květná neděle

14.04.2019

Určitě jste si položili někdy otázku, proč Ježíš vjíždí do jeruzalémských bran na oslu a ne na koni. Je v tom rozhodně něco mile starosvětského, můžeme říct anachronického. 

Koně chápal starověký Izraelita jako tvory spjaté s kanaánským kultem, byla to zvířata spojená se sluneční bohyní Šapsu. Jistě, až se začne šířit křesťanství po římském Impériu, bude Vítězný Kristus zobrazován na voze, taženém ohnivými oři, jako mladý a krásný sluneční hrdina. Kdekomu bude tato symbolika srozumitelná a sotva někoho pohorší. 

Historický Ježíš/Ješua ovšem koně odmítne a zvolí oslátko. Oslátko je obrazem jakéhosi idylického věku, který ožívá v nostalgických vyprávěních starců. Písmo píše o synech dvou dávných izraelských soudců Jaíra a Abdona, že jezdívali na oslech. Znamená to vlastně, že za jejich dnů panoval skutečný mír.

Ježíš tu ohlašuje příchod mesiášského věku beze zbraní, bez krveprolití. Působí to samozřejmě absurdně, vždyť Jeruzalém v roce 30 je plný koní, na kterých sedí příslušníci římské okupační armády. Ale Ježíš je dobrým rabínem, má hluboký smysl pro kontrast, libuje si ve vyhrocených situacích. Když mu tedy mávají zástupy palmovými ratolestmi, beze slov, jen tím symbolickým vjezdem na oslátku říká: "COPAK TO NECHÁPETE? VŠECHNO JE JINAK."

...

bratr Martin

Ježíš vjíždí do Jeruzaléma (Lukáš 19, 28 - 40)