Lukáš Bujna: Vyvol si život

21.10.2019

Filosof Soren Kierkegaard kdysi diagnostikoval zoufalství jako nemoc k smrti. Co dělat, když se kolem nás šíří zoufalství a s ním i smrt? Uvědomit si, na čí straně chceme stát. Jsme unavení poutníci, kteří zápasí o naději, a máme stále možnost postavit se na stranu života. Možnost - jinak nic. Můžeme uvěřit, že pro Boha je všechno možné. Lékem na zoufalství je víra v možnost života jako Božího daru. "Vyvol si tedy život," nabádá Hospodin ve Starém zákoně. Na něm závisí délka tvých dnů.

Můžeme pokračovat navzdory všemu, nést dál světlo života nejen kvůli sobě, ale i kvůli těm, kteří se života ze zoufalství vzdali. Chopme se poslání žít jako bojového úkolu. Vše, čím si procházíme, nepochybně má smysl, ačkoli jej zatím ještě nechápeme. Bolestí rosteme, zrajeme. Někteří z nás dozrávají asi rychleji, než by si přáli. Během krátké doby se na mne obrátili tři lidé, jejichž blízcí či známí si vzali život. Otřáslo to mnou, ale také mi to připomnělo, k čemu je křesťan povolán - k modlitbě za duše. A tak se modlím: Kriste, jsou tvoji, zachraň je!

Naučme se nahlížet na sebe jako na součást jednoho velikého společenství zraněných duší, do něhož patříme úplně všichni. Jestliže toto přijmeme, dokážeme účinně soucítit jedni s druhými a nebudeme se už tolik soustředit na "svou" bolest. Žádná bolest není "moje", nýbrž je projevem tajemného univerzálního údělu všech bytostí, kosmickým nářkem sténajícího stvoření, pracujícího k porodu, k zázraku nového života.

Osobní účast na tomto údělu každý neseme, jak umíme. Nikdo nám neslíbil, že to bude snadné. Vedeme zápas, který bolí, ale zároveň uvolňuje z pout a zbavuje nás toho, na čem lpíme. Přestat lpět je snad vůbec to nejtěžší. Stává se mi občas, že jedu autem do pečovateláku či vězení a mám chuť zastavit u krajnice a začít řvát nebo brečet nad tím vším, co mě bolí a štve. "Dejte se smířit s Bohem," prosí apoštol Pavel. Smíření - to je sakra práce! Utíkáme od ní, ale dohání nás.

"Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne," vybízí trpící Spasitel. Přesně tohle je samým jádrem křesťanské víry. Co když je spása osvobozením k přijetí úkolu žít i jménem těch, kteří - slovy Dostojevského - vrátili vstupenku do života? Vykročíme cestou následování Krista? Ke vzkříšení skrze kříž?

Možná hned nevíme, jak odpovědět. Sbíráme odvahu. Ale zůstává jistá možnost - říct ano. Zaslíbit se životu. Chtít - žít.