Návrat hříšníků

13.03.2018

Ilustrace: Pierre Puvis de Chavannes, Návrat marnotratného syna
Ilustrace: Pierre Puvis de Chavannes, Návrat marnotratného syna

Asi každý zná příběh o marnotratném synovi. Včera v noci jsem o tomhle příběhu přemýšlel trochu jinak a se slzami v očích, po dlouhé době jsem doopravdy plakal. Věřící lidé se často podobají jeho bratrovi. Marnotratný syn představuje nás, zástup hříšníků. 

Celý život se vracíme do domu, kde čeká Otec. Chceme se vrátit, ale nedůvěřujeme už ani sobě. Někdo možná ztratil i důvěru v život. Třeba mají ti "věřící" pravdu. Třeba se náš Otec opravdu šíleně zlobí, možná nás potrestá, až se vrátíme. Vždyť je pravda, že jsme toho v životě tolik zkazili. Už jsme možná hodně blízko, ale křik věřících i náš nás nechce pustit dál. V příběhu, který vypráví Ježíš je ale něco jinak. Je to klíč. Je to způsob jak to konoečně pochopit. Otec má oči plné slz, je šťastný, že vidí ten zástup svých dětí, které před dávnými časy opustily jeho dům. 

Naši bratři se na Otce zlobí. To přece není spravedlnost. My jsme tady zůstali, ale on si nás teď nevšímá. A najednou se to stane. Otec už to nevydrží a běží od brány domu přímo naproti nám a my, jeho děti, se rozeběhnem zase naproti jemu. Každý pláče, protože se naplnilo něco, v co už všichni přestávali doufat. A já věřím, že až nastane tahle chvíle, pak se rozeběhnou i ti věřící, a pochopí to, a obejmou se spolu a všechno to zlé, co bylo na světě skrze spravedlnost i nespravedlnost způsobeno se promění. Jedním okamžikem. Právě touhle chvílí. Moc si to přeju, protože tohle je ve skutečnosti můj poslední kousek víry.  

Bratr Filip, 2017