Sv. František: O pravé radosti

04.10.2019

Jednoho dne blažený František, když dlel u panny Marie Andělské, zavolal bratra Lva a řekl mu: "Bratře Lve, piš!" Ten odpověděl: "Ano, jsem připraven." "Napiš", řekl, " co je pravá radost."

"Přijde posel a řekne, že všichni pařížští Mistři vstoupili do řádu; napiš, že to není pravá radost. A také, že vstoupili do řádu všichni zaalpští preláti, arcibiskupové a biskupové a nejen to, dokonce i francouzský král a anglický král; napiš, že to není pravá radost. A když tě ještě dostihne zpráva, že moji bratři šli mezi nevěřící a všechny je obrátili na víru, anebo že já jsem dostal od Boha takovou milost, že uzdravuji nemocné a dělám mnoho zázraků; nuže, já ti říkám, ani v tom není pravá radost."

"Ale, co je tedy pravá radost?"

"Hleď, vracím se z Perugie o půlnoci, dorazím sem, je deštivá zima a tak drsná, že se na lemu hábitu dělají ledové rampouchy, které mi neustále vrážejí do nohou, takže mi krvácejí jako z ran. A já v tom blátě , zimě a ledu dojdu k fortně, dlouho klepám a volám, až přijde bratr a ptá se: ´Kdo jsi?´ Já odpovím: ´Bratr František.´ A on řekne: ´Jdi pryč, v tuhle hodinu se nepřichází, nepustím tě.´ A když prosím dál, on odpoví: ´Jdi pryč, ty jsi nějaký prosťáček a nevzdělanec, jaký sem nikdy nesmí přijít; my jsme tu přece nějací a tebe nepotřebujeme.´ A já pořád stojím před fortnou a říkám: ´Pro lásku Boží pusťte mne dovnitř jen na tuto noc.´ A on odpoví: ´To neudělám. Jdi ke křížovníkům a pros tam.´

Nuže: budu-li trpělivý a nerozčílím se - říkám ti, že v tom je pravá radost a v tom je pravá ctnost a spása duše."