Pátá neděle postní

07.04.2019

Myslím, sestry a bratři, že počítání Mariino vzbudilo všeobecný šok. Jidáš nejspíš jen nahlas vyslovil to, co si ostatní mysleli. Ta žena urazí hrdlo alabastrového flakónku a nardový olej marnotratně použije na pomazání Ježíšových nohou. Jen tak. Velmi slušně uložená měna se během chvíle promění v nicotu, pro jediný krátký prchavý okamžik. Knížata a boháči se nechávali nardem potírat, když chtěli zapůsobit na cizí vyslance, na vzácné návštěvy. Vůně nardu patřila na velkolepé hostiny, na palácové bankety. Ale Ježíš je pomazán během obyčejné vesnické večeře. Nepotřeboval na nikoho udělat dojem omamnou voňavkou. Prostě, došlo tu k neskutečné výstřednosti.

Ježíšova reakce je ostatně také docela překvapující. On tu ženu, svou dobrou přítelkyni, ani nenapomene. Naopak. Zastává se jí; ten její nehospodárný skutek obhajuje. Vidí do ní a chápe ono správné načasování, které využila. Nemohla jinak. Bylo to silnější, než ona. V životě se vyskytne někdy taková chvíle, řecky jí říkáme "kairos", kdy je třeba něco naléhavě provést. Něco, co se nemusí na první pohled zdát právě rozumné, ale je to důležité jako prvek našeho sebevyjádření. A klidně to může lidem kolem nás připadat jako bláznovství. Jen my sami totiž víme, že jsme to udělat MUSELI.

Marie jedná náhle, impulzivně. Naléhavě potřebuje Ježíšovi vyjádřit svojí lásku a vděčnost za bratrovo vzkříšení. Cítí zřejmě - tak jak to ženy vycítit dovedou - že jindy už k tomu příležitost mít nebude. A kde slova nestačí, tam použije výmluvný symbol. Vůně himalájského oleje se proto rozlije místností, a každý si uvědomuje, že se stalo něco zvláštního. Jsou znepokojeni. A nespokojeni. Ale Marie je šťastná. Našla způsob, jak se vyslovit. A reptání apoštolů na tom sotva mohlo něco změnit. Vždyť přece Ježíš jejímu gestu porozuměl a přijal je. - A co my? Co bláznivého provedeme, až znenadání udeří náš "kairos" a bude po nás požadovat velké neliturgické Vyznání víry a lásky v Ježíše? Amen.

bratr Martin

Pomazání v Betanii. (Jan, 12, 1 - 8)