Petr Šandera: Velcí boháči

28.11.2019

Přemýšlíme o odpuštění. Téma je to hodně široké. Nedá se o něm naráz říct všecko. Přijměte tedy malý střípek.

Odpuštění. Každého z nás se týká dvojím způsobem. Všem nám Bůh odpustil. A proto i my máme - můžeme - smíme odpouštět druhým.

Odpustit znamená prostě pustit... nechat být... poslat pryč...nedržet... Toto udělal v Ježíšovi Bůh každému. "Poslal pryč" naše viny. Smazal našeho dluhy. (O vinách se mluví jako o dluzích, o vinících jako o dlužnících. I v Modlitbě Páně.)

Bylo nám odpuštěno. Bůh nám říká: "Jsi volný. Už není nic, co by tvořilo překážku mezi mnou a tebou. Smazal jsem tvůj dluh. Už není. Nic na tebe, nic proti tobě nemám a nedržím. Neboj se. Nic na tebe nevytáhnu. Jsi volný -á, protože mi na tobě záleží hrozně moc. Jde mi o tebe. Ne o tvé viny či zásluhy. Jde mi o tebe." To platí každému z nás - každému člověku. To si smíme připomínat. K tomu se smíme vracet a z toho žít. Pak už záleží jen na tom, co s tím dál uděláme, k čemu nás to povede.

Do těchto úvah slyšíme zvláštní příběh o tom, jak byl Ježíš na večeři u jednoho farizeje a co se tam stalo. Z vyprávění víme o skandálu, o reakci Ježíše i hostitele. Vyprávění sv. Lukáše nám dává nahlédnout do některých souvislostí. Ale jinak je to taky příběh plný otázek. Těch Šimona farizeje. Taky Ježíše. A pak i těch našich. Třeba: Co to bylo za ženu? Ale hlavně, jak věděla o tom, že jí byly její mnohé viny odpuštěny? Věděla to, a proto udělala, co mohla, a pomazala Ježíšovi nohy? Nebo projevila lásku, jak uměla, a proto jí bylo odpuštěno? Co předchází: odpuštění nebo láska? Prokázala velkou lásku, proto jsou jí její mnohé viny odpuštěny. "Komu se málo odpouští, málo miluje."

Co s námi tento příběh "dělá"? Jak osvětluje naše vnímání a dívání se na svět, na Boha a na náš současný život? Uvědomujeme si odpuštění, kterého se nám dostalo? Jaká je naše láska? Vůbec nejde o to, abychom se obviňovali. Jde prostě o nový pohled - novou perspektivu. Podobenství použité Ježíšem naznačuje, že velká láska je plodem velkého odpuštění. Jinak řečeno: Odpuštěním Božím to začíná... naše láska nepředchází. Jestli to začíná láskou, pak jedině tou Boží. Naše láska není ničím jiným, než odezvou lásky Boží... Ale když se stane, je to velká síla. Co všechno se uvolní tam, kde člověk přijme - pochopí, že mu bylo odpuštěno!?

Existuje jasná (a přece pro nás lidi tajemná souvislost) mezi odpuštěním a láskou. "Komu se hodně odpouští, hodně miluje." Komu se hodně odpouští? Tomu, kdo má na svědomí velké hříchy; tomu, kdo hodně zabloudil. Taky tomu, kdo si uvědomil, co to Boží odpuštění je. Tedy, co to Bůh vlastně udělal, o co mu jde a co jaký je.

Představme si, že bych to mohl být právě já! Zkusme si každý představit, že to jsme právě my, komu bylo hodně odpuštěno. Právě já. A pak právě ten druhý. Zkusme si představit, jaké to je žít jako ten, komu bylo hodně odpuštěno. Co je to za sílu a za "bohatství"! Jak vypadá svět jinak?! A taky lidé!?

A do toho přemýšlení a představování si přijměme malý úryvek z dopisu Františka z Assisi ministrovi řádu: "A podle toho chci poznat, že miluješ Pána a mne jeho služebníka i tvého, když budeš takto jednat: totiž, aby nebyl ani jeden bratr na světě, i kdyby třeba nejtěžšího hříchu se dopustil, který by ti přišel na oči a musel pak odejít bez tvého slitování, pokud slitování hledá; a kdyby milosrdenství nehledal, zeptej se ho, zda nechce milosrdenství. A i kdyby ti pak ještě tisíckrát přišel na oči, měj ho rád víc než mne, abys ho přivedl k Pánu. A s takovými měj vždy slitování." (Františkánské prameny I, 235). Ať nikdo neodejde bez tvého slitování! Na všechny se dívej a se všemi jednej na základě odpuštění, kterého se ti dostalo.

Všem se nám dostalo odpuštění - velkého odpuštění. To je obrovská síla, obrovský potenciál. Učme se z něho žít a rozdávat! Učme se to... zkoušejme to pořád a pořád znovu... Ale začněme... a pokusme se vytrvat. Těšme se z velikého pokladu a nenechávejme si ho pro sebe! 

...

L 7, 36-50