Pozvání k lásce

09.12.2019

Jan Křtitel i Ježíš začínají své poselství stejnou výzvou: "Obraťte se!" U Jana je obrácení doprovázeno lítostí nad starými hříchy, u Ježíše je spojeno s vírou (nebo ještě lépe důvěrou) v evangelium. Stvrzením obratu je přijetí křtu. Ponoření do vody odnepaměti symbolizuje duchovní očistu, v Novém zákoně ale získává ještě hlubší rozměr: křest je tu znamením Božího sklonění se k člověku, darem, v němž je obsažena všechna potřebná milost k dalšímu putování na cestě do Království. Pod tímto pojmem si můžeme představit blažený stav, v němž se plně uskuteční sjednocení s Bohem.

V neobyčejně inspirativní knize Pozvání k lásce trapistický mnich Thomas Keating vykládá evangelijní výzvu k obrácení pomocí psychologie: "Změňte směr, v němž hledáte štěstí!" Zatímco tradičně se duchovní cesta popisuje jako vzestup (žebřík do nebe), pojímá ji Keating naopak jako sestup - a to do vlastního nitra, kde svedeme zápas s nevědomými motivacemi našeho jednání. Poznání a ovládnutí těchto motivací je hlavním cílem křesťanské askeze (neboli cvičení a úsilí na duchovní cestě), přičemž nejdůležitější asketickou metodou je rozjímavá modlitba. Právě v modlitbě se upevňuje a obnovuje naše rozhodnutí následovat Krista, bez něhož nelze dosáhnout vnitřního osvobození a uzdravení. Proces osvobozování a uzdravování závisí na osvojování si Kristovy proměňující lásky, jež je skutečným zdrojem lidského štěstí.

Touhu po ničím neomezeném štěstí do nás při stvoření vložil sám Bůh. Šťasten je člověk, když je naplněn ve své nejzákladnější potřebě: být milován a žít v bezpečí, beze strachu. Takto se cítilo dítě v mateřském lůně, aniž by si to uvědomovalo. Není bez zajímavosti, že hebrejský výraz pro Boží milosrdenství má gramatický kořen ve slově označujícím dělohu - prvotní a posvátný prostor bezpečí, v němž bylo dítě obklopeno hřejivou láskou a přijímalo od ní vše, co potřebovalo k životu a růstu.

Během dětství a dospívání nebyly ovšem naše nejzákladnější potřeby uspokojeny dostatečnou měrou, nebo dokonce nebyly uspokojeny vůbec. V dlouhodobém citovém strádání se nedá žít. Instinktivní pud sebezáchovy nás přiměl, abychom bolestné vzpomínky a traumatizující zážitky vytěsnili do nevědomí. Odtud se pak vynořují nutkavé touhy kompenzovat si, čeho se nám na té nejzákladnější úrovni nedostalo a čím v skrytu duše trpíme. Nevědomé motivace vytvářet si náhradní potřeby, na jejichž uspokojování zaměříme psychické i fyzické síly, nazývá Keating "emočními programy k dosahování štěstí", rozumí se štěstí zcela iluzorního, neboť základní potřeba lásky zůstává stále nenaplněná.

Nevědomé motivace a jimi řízené emoční programy nám vymezí hodnotový rámec, v němž se mentálně pohybujeme, a z nějž si odvodíme požadavky, které na život klademe a jimiž poměřujeme, jak úspěšní jsme a jak smysluplná je naše existence. Jedinou existenci, kterou však těmito motivacemi a programy živíme, je stínová existence sobeckého ega, falešného sebeobrazu překrývajícího Boží obraz v nás. Božím obrazem je osobní podíl na životě vzkříšeného Krista, přebývajícího v nejhlubší dimenzi našich srdcí jako ve svatyni. Tam je naše pravé Já, které se musí probudit! Tam leží pravé štěstí, k němuž se musíme obrátit!

Neobejde se to bez odvahy. Je zapotřebí vymodlit si ji, neboť falešné Já bohužel je zatím jediným Já, které známe. Jsme povoláni k ponoru do Tajemství, o němž dosud nevíme skoro nic. To je skok víry! Obrácení a důvěru v evangelium podle mnicha Keatinga můžeme vyjádřit modlitbou čtyř souhlasů, jimiž odpovíme na Boží milost nám danou stvořením a křtem.

Zaprvé: souhlasím s dobrem vlastní existence, uznávám, že je darem Božím a výrazem jeho nekonečné lásky ke mně. Zadruhé: souhlasím s rozvojem své osobnosti a s navazováním zodpovědných vztahů, přijímám všechnu tvůrčí energii, jíž mě Bůh obdařil. Zatřetí: souhlasím s nevyhnutelností zániku a snesu omezení, jimiž se ohlásí stáří a smrt. Začtvrté: souhlasím s odumřením falešného ega, chci se od něho osvobodit, proměnit se a uzdravit z citového strádání, stát se celistvým člověkem.

Modlitba souhlasu nás bude provázet na duchovní cestě, na níž nejsme sami, jako jednotlivci, nýbrž jako součást Kristova lidu. Do Království dojdeme pouze společně. Nejde o členství v organizaci, nýbrž o sounáležitost s mystickým Tělem, v němž říkáme "ano" transformujícímu sjednocování a srůstáme s Kristem, jenž nás volá: "Obraťte se! Nehledejte už svoje štěstí tam, kde není a nikdy nebylo!"

Lukáš Bujna

s dovolením převzato z jeho osobního blogu:

https://mysterion1.webnode.cz/l/zmente-smer-v-nemz-hledate-stesti/

foto: Thomas Keating a JS Dalajlama