Přijmout to nejslabší

03.10.2018

Přijmout to nejslabší v sobě vyžaduje tu největší odvahu a sílu. Snadné je odsoudit, zavrhnout, nebo zakopat velmi hluboko, a ještě lehčí je odsuzovat a zvrhovat vše u druhých lidí.
Tak vidím i to, co říká Ježíš o maličkých: "Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce."
To nejslabší, zranitelné i zraněné, je něco, co ze všeho nejvíc potřebuje obejmout (život!). Jak krásně říká Jung v Červené knize: "To nejmenší v tobě je pramen milosti. Kdo nesnese pochybnost, nesnese sebe." (Nox Tertia)
Milovat své nepřátele, to není jen směrem ven, přátelé. Provokativně parafrázuje Jung Ježíšovo kázání na hoře: "Neboť jestliže odpustíš sobě svá přestoupení, i tobě odpustí tvůj nebeský Otec; jestliže však neodpustíš sám sobě, ani tvůj Otec ti neodpustí tvé přestoupení." ( viz Mt 5)
Nevystačíme si sami. Samozřejmě nevystačíme. V tom je prostota a jednoduchost trojičního tajemství. Vše probíhá ve vztahu! K sobě, druhým i Bohu! Nic si nežije samo pro sebe.
Přijmout je těžší než dávat, alespoň tady, v civilizaci, kde se místo slova "přijmout" slyšíme slova "růst", a místo slova "dávat", se učíme "přerozdělování, kontrole a regulaci."
Hodně odvahy a síly. Pokoj a dobro.

---

převzato z webu poustevny bratra Filipa