Proměnění

25.02.2018

Obraz Krista proměněného na hoře je předobrazem a cílem každého křesťanského života. Každý člověk i celé stvoření má být v Božím království proniknuto Božím světlem, stejně jako Kristus.

Včera Filip četl poutníkovo svědectví o umění Ježíšovy modlitby. O tom jak je třeba se neustále modlit ve svém srdci. Taková je východní pravoslavná praxe. Nazývá se hésychasmus, povídali jsme si o ní na přednášce o ruském křesťanství a jistě se o ní ještě mnohokrát zmíníme.

Je to praxe, jejímž smyslem je získat vnitřní pokoj, přejít ke kontemplaci a k vidění Božího nestvořeného světla přesně tak, jak ho viděli apoštolové na hoře Tábor. Slyšeli jsme, že je při tom důležitá tichá meditace a neustálá recitace Ježíšovy modlitby: "Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou." Cílem je právě dosáhnout vidění Božího nestvořeného světla a sjednocení s Bohem. Nikoli intelektuální teologické poznání. Bůh je poznáván nazíráním nestvořeného, božského světla.

Ukazovali jsme si ikonu Proměnění na hoře Tábor a viděli jsme na ní světlo vyzařující z Krista, které viděli apoštolové. Tehdy jsem vám říkal, že se to nechápe tak, že Ježíš začal najednou "svítit", ale že se proměnili apoštolové a uviděli Pána, takového, jaký byl celou dobu. Bůh nesídlí jenom skrytě ve své podstatě, ale působí i mimo ni. Tak jako sluneční paprsky vyzařují ze Slunce, stejně z Boha vyzařuje nestvořené světlo, které dokáže vidět duchovně proměněný člověk.

Světlo Proměnění nazývá Ježíš "slávou Otcovou" a "svým Královstvím". V předchozím odstavci Markova evangelia, který jsme nečetli, Ježíš mluví o tomto světle proměnění jako o Božím Království přicházejícím v síle. Ježíš tam předpovídá, že Boží Království někteří spatří ještě před svou smrtí. "Jsou někteří ze stojících zde, kteří neokusí smrti, dokud neuvidí přicházet Boží Království v síle".

Bůh je přítomen všude, a všude je i jeho Království. Nejedná se tedy o přechod z jednoho místa na druhé, ale o zjevení Království silou Svatého Ducha.

Světlo Proměnění nevzniká, ani nemizí, ani nepodléhá omezením smyslového vnímání. Apoštolové ho sice po krátkou dobu viděli tělesnýma očima, ale stalo se to proto, že na tu krátkou chvíli přešli od těla k duchu a jejich smysly se proměnily působením Ducha Svatého. Proto mohli spatřit netělesné, nestvořené světlo.

Jan Zlatoústý se ptá, co to znamená, že se Pán proměnil a odpovídá: "Zjevil jim něco ze svého Božství - tolik, co jen mohli pojmout, a ukázal Boha, který v něm přebýval." Světlo, které viděli, nebylo smyslové. Evangelista ukazuje, že Kristus je pro duchovně probuzené, kontemplující lidi totéž, co je Slunce pro ty, kteří žijí v těle a dokážou vidět jenom tělesně.

Východní křesťanská tradice je přesvědčena, že toto tajemné světlo může zazářit při modlitbě a díky modlitbě. Může se objevit při sjednocení lidské mysli s Bohem a pouze člověku s očištěnou myslí a srdcem. Kdo v soustředění vidí toto světlo, také se proměňuje, má účast na Bohu.

Mojžíšovi po rozhovoru s Bohem také zářila tvář. Mojžíš se na hoře také proměnil, když uviděl Boží slávu. Rozdíl je jenom v tom, že Mojžíš se neproměnil, ale byl proměněn, zatímco Pán Ježíš Kristus měl toto světlo sám ze sebe.

Světlo, které se ukázalo při Proměnění, bylo světlem, které bylo v Kristu skryto pod rouškou těla, bylo to světlo nestvořené a Božské. Kristus se neproměnil na něco jiného, nepřijal něco, co před tím neměl, ale pouze ukázal učedníkům to, čím celou dobu byl. (Řehoř Palama)

Apokalypsa říká o obyvatelích Nebeského Jeruzaléma, že "Nebudou potřebovat světlo svíce ani světlo slunce, neboť Pán Bůh osvěcuje je" a "noc tam nebude" (Zjev 22,5). Míní se tím opět toto věčné nezapadající světlo Božství.

Kéž pochopíme tajemství Proměnění Páně a sami usilujme o osvícení tímto světlem. Kéž se nám daří pozdvihovat se ke Kráse a očistit naše duchovní oči a hlavně srdce od pozemských myšlenek a poznat nehmotné světlo proměněného Krista.

Kázání o Proměnění Páně (Mk 9, 2) - Bratr Ivan