S husitama se v nebi počítá

11.01.2020

bratr Filip před žehnáním hospici, foto: Jan Vávra
bratr Filip před žehnáním hospici, foto: Jan Vávra

Krátký rozhovor s bratrem Filipem o Církvi československé husitské, volbě patriarchy a také o tom, kde čerpá energii.

Církev slaví 100 let své existence. Jak vnímáš husitskou církev dnes?

Trochu mám pocit, že jsme se dostali do zajetí výročí. Československá církev je ale doslova srdeční záležitost. Narodil jsem se v ní, byl v ní pokřtěný. Vždycky jsem jí ale vnímal jako součást jediné Církve Kristovy. Jak říkal Bonhoeffer "církev je tu jedině tehdy, když je tu pro druhé." Nevím jestli se nám to daří. Ale na mnohých místech ano. Především v husitské diakonii. Všude tam jsou lidé, kteří slyší Ježíše jak říká "chceš-li být první, buď služebníkem všech." Ať už je to hospic v Písku, nebo diakonická centra v Borovanech a Trhových Svinech, a na mnohých dalších místech. Je tu i celá řada skvělých a zralých osobností. Za všechny zmíním třeba Juraje Dovalu. To je mystik, kterého ostatní pochopí a přijmou až za mnoho let. Už v jeho laskavé přítomnosti je každému dobře. Velmi si považuju přátelství s Lukášem Bujnou, který je farář každým coulem. Pak samozřejmě nesmíme zapomínat na intelektuály Jiřího Vogela, Martina Chadimu. Těch osobností jsou desítky.

Církev jsou ale především chudí, nemocní, umírající a hříšníci. Za těmi Ježíš přišel. Bohu díky, že už nejsme "masová" církev, kterou pokouší mocní, abychom jim dělali stafáž. Konečně tu můžeme být pro ty, kteří to potřebují a nemusíme dělat kariéru, nebo si hrát na celebrity. Můžeme být onou polní nemocnicí v časech honby za úspěchem a modlou ekonomického růstu.

V církvi se teď mluví o tom, kdo bude patriarchou. Chtěl bys jím být, kdyby tě lidé oslovili?

Na smrtelné posteli mého táty jsem slíbil, že bych do takové volby nešel. Za pár let chci skončit i jako biskup. Vím dobře jaké mám limity. Takže do patriaršího řetězu starýho hříšníka nedostanou. Ale vidím kolem sebe lidi, kteří by v této pozici docela jistě obstáli a jsou mnohem lepší a mají v sobě velká charismata. Mám z toho opravdu velikou radost, protože to znamená, že s husitama se v nebi pořád počítá. Omlouvám se, že teď nebudu nikoho jmenovat, protože se lidé stále ještě mohou rozhodnout.

To hlavní je, že nesmíme zapomenout na dvě důležité věci. První je smát se, dělat si srandu ze sebe a nikdy se nebrat úplně vážně. To z nás dělá církev a ne sektu. Druhá je, že je to Kristus, kdo je pánem Církve. My ostatní jsme bratři a sestry.

Z čeho čerpáš energii? Máš nějaký návod na šťastnější život?

Z Božího milosrdenství, z modlitby přátel, z Božího stvoření. Rád chodím na procházky, fotím. Návod na život rozhodně nemám. Asi prostě jen, když člověk spadne, aby zase vstal a nezapomněl, že někam jde - někoho následuje, že ani v těch nejčernějších časech není sám. Zkrátka žít svůj život jako tajemství. Moc pěkně to napsala Terezie z Ávily svým sestrám "Proto upřeme zrak na Krista, naše dobro, a na jeho svaté, a tam se naučíme pravé pokoře. Tehdy se naše inteligence stane zkušenější a sebepoznání nás přestane ochromovat a dělat z nás zbabělce."


rozhovor redakce webu ccsh-mirovice.cz