Sedmá neděle velikonoční

02.06.2019

Když apoštol Pavel psal v padesátých letech po Kristu své epištoly, věřil ve spolupráci rané církve a římského státu, vyzýval k modlitbám za císaře a jeho úředníky. Nevyšlo to, Neronovo pronásledování prokázalo, že spojení skutečných křesťanů s politickou mocí je nemožné a poněkud proti duchu Evangelia. Pavel sám zahynul na popravišti a o pár desetiletí později Domitianovo vraždění Kristových učedníků potvrdilo, že římská Vlčice nesnese žádný odpor. Prorok Jan žil v Domitianově době a jeho vize je velmi odlišná od Pavlových umírněných slov: Řím - to je purpurem zahalená vulgární nevěstka, opilá krví křesťanů - není možné s ní vést žádný dialog. Císařové jsou jen rohy pekelného draka a na svět přichází Antikrist... Křesťan je svědkem pádu civilizace.
Civilizace se hroutila za dnů Janových a hroutí se i dnes. Vždycky se hroutila a stále se hroutit bude. To je běh dějin. Lidstvo se ve své podstatě nezměnilo a nikdy nezmění. (Jak řekl jistý můj nevěřící kamarád: "Člověk je prostě opice, ovšem nadaná krutostí, nemající v přírodě obdoby.") Jeden politik je horší než druhý, média manipulují s jednoduchými lidmi, vnucují jim nestoudné lži, které ledabyle vydávají za pravdu. V čele států stojí zločinci, proti kterým byl i císař Nero - duševně chorý mladý básník - skutečné neviňátko. Přesto ty největší tyrany pošetilí lidé dosud adorují, kladou věnce k jejich monumentálním památníkům. Věčná jim hanba. - Apoštol Pavel vybízí k modlitbám za vládce, a jistě to není nesprávné. Ale... Prorok Jan o tom nehovoří, každopádně tedy nedoufá v možnost nápravy zločinného systému. Ostatně to není ani možné. Komunisté věřili v jakousi utopickou společnost, kde všichni budou převelice uvědomělí a všechno tudíž úplně skvělé. Pendrek, milí přátelé. Vytvářet dokonalou společnost nemůže Vladimír Iljič ani Fidel Castro - co po nich také nakonec zůstalo! To dokáže jen příklad pravého Člověka.
Ten pravý Člověk ale nemá ambice přetvářet lidstvo, On přetváří jednoho každého člověka zvlášť. Jde to pomalu, je to piplačka a ne každý se přetvořit dá. Inu, máme svobodnou vůli. Nový Jeruzalém však vyžaduje nové stvoření. A v plnosti se to všechno zjeví s druhým příchodem Ježíše, Člověka a Boha. On přijde, ale vlastně už dávno přišel a jen stále znovu přichází. Když prorok Jan volá ve svém Zjevení: "Přijď, Pane Ježíši", nejspíš se už Ježíš nad ním sklání a říká mu: "Já tady dávno jsem. Čekám jen, až přijdeš ty." Což nás ale nezbavuje povinnosti volat uprostřed šílícího světa: "Amen. Pane náš, přijď."

...

"Přijď, Pane Ježíši." (Zjevení Janovo 22, 12 - 14, 16.17.22)