Teofán Zatvornik: Techniky a metody

13.11.2019

Modlitba "Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšníkem," je ústní modlitba jako kterákoliv jiná. Sama o sobě není ničím zvláštní, ale získává svou sílu stavem mysli, v kterém ji člověk koná.

Různé metody popsané Otci (pozice vsedě, poklony atd.) se nehodí pro každého; bez osobního vůdce jsou dokonce nebezpečné. Je lépe je raději nezkoušet. Pouze jedna metoda je závazná pro všechny: vytrvat s pozorností v srdci. Všechny ostatní jsou vedlejší a nevedou k jádru věci.

O plodech této modlitby bylo řečeno, že není nic vyššího na světě. To je omyl. Nejde o žádný talisman! Žádné ze slov modlitby, ani jejich recitace, není s to samo o sobě přinést svůj plod. Všechny plody je možné získat i bez této modlitby, dokonce i bez jakékoli jiné ústní modlitby, pouze tím, že obrátíme mysl a srdce k Bohu.

Podstata věci spočívá v tomto: ustálit se ve vzpomínce na Boha a žít v jeho přítomnosti. Můžeš říci komukoliv: "Sleduj, jaké chceš metody, recituj modlitbu Ježíšovu, vykonávej poklony a prostrace, choď do kostela, dělej, co si přeješ, jen se snaž o to, abys setrvával v neustálé vzpomínce na Boha."

Vzpomínám si, že jsem potkal v Kyjevě člověka, který mi řekl: "Nepraktikoval jsem vůbec žádnou metodu, neznal jsem modlitbu Ježíšovu, ale s Boží milostí žiji v jeho přítomnosti. Ale jak to přišlo, nevím sám. Bůh dal!"

Je nadmíru důležité si uvědomit, že modlitba je vždy dána od Boha, jinak bychom si mohli splést dar milosti s naším vlastním výkonem.

Lidé říkají: Snaž se o modlitbu Ježíšovu, neboť to je vnitřní modlitba. To není správné. Ježíšova modlitba je dobrý prostředek k vnitřní modlitbě, ale sama o sobě není vnitřní, ale vnější modlitbou. Ti, kdo získají návyk k Ježíšově modlitbě, dělají dobře. Ale jak se zastaví pouze u toho a nejdou dál, zastavili se na půl cestě.

I když recitujeme modlitbu Ježíšovu, přesto musíme zachovávat myšlenku na Boha, jinak zůstane modlitba suchým jídlem. Je pravda, že Ježíšovo jméno se ti má přilepit na jazyk. Ale i tak je stále ještě možné na Boha vůbec nevzpomenout a dokonce chovat myšlenky, které se mu příčí. Z toho plyne, že vše závisí na vědomí a na svobodném upnutí se k Bohu a na úměrné snaze v tom setrvat.