Úvaha dušičková

02.11.2018

Dnes jsme tu my i oni, jsme tu společně. My věrní živí, i věrní zesnulý.

Slavíme svátek těch, kteří věřili. Zda věřili málo, skoro vůbec, nebo hodně, není na nás. Sami zápasíme o svou víru každý den. Tradice tohoto svátku je dávná. Starší než všechna náboženství. Naši předci se modlili k mrtvých, což potvrzují archeologické průzkumy pohřebišť v době paleolitu.

Křesťané se nemodlí k mrtvým, nbýrž za ně a s nimi. Noční bdění za zesnulé, spojené i s dobou velikonoční, zůstaly dodnes třeba ve východním pravoslaví.

Keltský svátek Samhain byl hranicí mezi dvěma hlavními periodami (létem a zimou), pro Kelty byl začátkem nového roku, a byl vnímán také jako doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých.

Žádné náboženství nezůstalo ve své původní podobě, ale tak jak se šířilo světem, velmi často integrovalo tradce starší. Stejně tak jako západní křesťanství spojilo svátek Samhain se svátkem Všech věrných zesnulých, tak i keltský Samhain byl integrací zvyků mnohem starších. Svátek, který slavíme dnes je tradičně spojován s podobou, kterou ustanovil slavný clunyjský opat Odilon.

Clunyjský klášter pro jeden den v roce rozšíří pozornost liturgie slavnostním způsobem na všechny zesnulé. Někdy v rozmezí let 1024-1033, zavede na den 2. listopadu, těsně po svátku Všech svatých, svátek Památky všech věrných zesnulých. Řád má v křesťanstvu takovou prestiž, že se "svátek mrtvých" brzo slaví všude. Mezi živými a mrtvými tak vzniká další, slavnostní vazba, jež připraví půdu pro zrození očistce.

Mnich Jotsuald v životopise svatého opata Odilona (1049), vypráví toto:

"Pan biskup Richard mi vyprávěl o vidění, o němž jsem už kdysi slyšel, ale nic jsem si z toho nepamatoval. Jeden mnich z Rouergue, pravil mi, se jednoho dne vracel z Jeruzaléma. Uprostřed moře, jež se prostírá mezi Sicílií a Soluní, narazil na divoký vítr a ten jeho loď zahnal ke skalnatému ostrovu, kde žil jeden poustevník, služebník boží. Když mnich viděl, že se moře uklidňuje, dal se s ním do řeči o tom a onom.

Boží muž se ho zeptal, jaké je národnosti, a když řekl, že je Akvitánec, chtěl vědět, nezná-li klášter jménem Cluny a tamějšího opata Odilona. Mnich odvětil: "Znám, a dokonce velmi dobře, ale rád bych věděl, proč se mě na to ptáš," - "Povím ti to," řekl poustevník, "a zapřísahám tě, aby sis to, co uslyšíš, dobře pamatoval:

Nedaleko od nás je místo, jež ze zjevné Boží vůle s velikou divokostí chrlí žhavý oheň. Pykají tam v rozličných mukách po určitý stanovený čas duše hříšníků. Množství démonů má za úkol jejich trápení stále obnovovat: každodenně muka přiživují, aby byla bolest čím dál tím nesnesitelnější. Často slyším, jak ti lidé naříkají a úpěnlivě křičí: z Božího milosrdenství mohou totiž modlitby mnichů a almužny rozdílené na svatých místech duše těchto odsouzenců z trápení vysvobodit. Často se ve svém nářku obracejí hlavně na komunitu v Cluny a jejího opata. Proto tě zapřísahám při Bohu, vrátíš-li se šťastně mezi své, vypověz jim všechno, cos ode mne slyšel, a nabádej mnichy k ještě hojnějším modlitbám, vigiliím a almužnám za spočinutí oněch trpících duší, aby tak přibylo radosti na nebesích a ďábel aby byl přemožen a zklamán.

Mnich po návratu domů poselství věrně předal opatovi a bratřím. Ti při té zprávě s velikou radostí děkovali Bohu a přidali modlitby k modlitbám, almužny k almužnám a vytrvale se snažili dosáhnout pro zesnulé spočinutí. Svatý otec opat navrhl všem klášterům, aby se pro zajištění odpočinku duší věřících druhý den po svátku Všech svatých, prvním dnu listopadových kalend, všude slavila jejich památka, aby se sloužily soukromé i veřejné mše s žalmy a almužnami.

Nejsme teď ani v Cluny, ani v Irsku, ale tady v Mirovicích. Naši mrtví jsou tu s námi, a já věřím, že oni se za nás modlí. Modlí se, když vidí, jak děláme tytéž chyby, které dělali oni. Modlí se, aby v nás nezemřela víra v život. A my, za chvíli budeme číst jejich jména. Nahlas vyslovíme jména lidí, kteří měli tělo, vztahy s druhými, znali nás. Vyslovíme nahlas jména, která patřila konkrétním srdcím.

Jednou bude možná tento chrám jednou zapomenutý. Bude to v časech, které nebyly vyměřeny nám. Možná už nebude nikdo, kdo by tu seděl a modlil se za nás. Možná nikdo nevysloví naše jméno, ačkoliv bychom si to moc přáli.

Náš život ale dnes neskončil. Stále jsme živí a můžeme měnit svět, můžeme měnit lhostejnost ve společenství, nenávist v lásku, můžeme se obejmout, místo toho, než bychom se odvrátili od druhých.

K tomu nám dopomáhej všemohoucí a milosrdný Bůh.

Amen.


Kázání bratra Filipa z listopadu 2017, převzato z www.bratrfilip.cz