DIECÉZE

Plzeňská diecéze je jednou z pěti diecézí Církve československé husitské, a to diecézí nejrozlehlejší, táhne se od Krušnohoří na severozápadě republiky až k Vysočině na jejím jihovýchodě.

V čele diecéze stojí ordinovaný biskup, jemuž ve výkonu služby pomáhá Diecézní rada, složená ze tří vikářů (táborského, plzeňského a českobudějovického vikariátu) a laických zástupců. Při diecézi působí i Teologický poradní sbor. V náboženských obcích slouží faráři, jáhnové, lektoři a celá řada dobrovolníků. Duchovní vykonávají službu v nemocnicích, domovech důchodců a dalších zdravotnických a sociálních zařízeních. Velmi úzká je spolupráce mezi diecézí a domácí hospicovyu péčí. Duchovní jsou rovněž činní ve volnočasových a kulturních aktivitách. Nejdůležitější činností duchovních je ovšem činnost svátostná. V souladu s celou CČSH uznávají (a vysluhují) duchovní naší diecéze sedm svátostí (křest, biřmování, pokání, večeři Páně, manželství, útěchu nemocných a svěcení kněžstva).

Liturgie se skládá ze dvou hlavních bloků (slyšení Božího slova a slavení eucharistie). V duchu utrakvistické církve, k jejímuž odkazu se hlásíme, dochází v naší diecézi k obnovení úcty ke svátosti večeře Páně, která pro nás znamená rozpoznat Krista v přijímání druhých lidí, sebe sama i samotného tajemství chleba a kalicha. Základním bohoslužebným textem je liturgie Karla Farského, která sice vychází z překladu římské mše, obohacuje ji však prvky převzatými z východní tradice (Liturgie sv. Jana Zlatoústého). Kromě ní nachází četné uplatnění liturgie malých společenství.

V Plzeňské diecézi se prokazuje přiměřená úcta svědkům Páně. Nemodlíme se však "k nim", nýbrž ve společenství "s nimi", což platí i pro Ježíšovu matku Marii. Ženy a muži víry jsou nám vzorem a dokladem toho, že je možné následovat Cestu Kristovu. Krom "domácích" (Cyril s Metodějem, kníže Václav, opat Prokop, kostničtí mučedníci Jan Hus a Jeroným Pražský, Jan Amos Komenský), jsou připomínáni hrdinové víry mnoha národů a denominací, přičemž velkou inspirací nalézáme u pouštních Otců a v prostředí iroskotského křesťanství, jehož misionáři na našem území působili již počátkem 9. století.

Co se duchovního umění týče, Plzeňská diecéze se může pochlubit slavným rodákem Františkem Bílkem (1872-1941), sochařem-mystikem, vrcholným představitelem secesního symbolismu, jehož skulptury, plastiky a dřevořezby jsou ozdobou nejednoho sboru CČSH. V současnosti je dáván znovu prostor také ikonografickému umění - za zmínku stojí ikona Mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského od Jany Baudišové (originál se nachází v mirovickém Husitském kostele) a putovní ikona duchovní obnovy (Kristus v kalichu žehnající), kterou napsal Rastislav Bujna.